Narodil se 13. listopadu roku 354 v Tagaste v Numidii v dnešním Alžírsku. Jeho otec Patricius byl venkovský soudní úředník, pohan. Matka Monika byla křesťanka vychovaná v křesťanské rodině. Augustinovi se dostalo vzdělání takového, aby se mohl dobře uplatnit jako učitel rétoriky. Jako sedmnáctiletý odchází na další studia do Kartága. Vedl dvojí život - jeden byl život studia, dychtivé a překotné touhy po poznání a druhý byl život vášnivého Afričana. Vzal si k sobě dívku, snad křesťanku, jejíž jméno neznáme a z jejich vztahu vzešel syn Adeodatus. Žil s ní asi čtrnáct let do roku 385, kdy ho Monika přemluvila, aby ji opustil. V době Augustinových studií v Kartágu umírá jeho otec, který se na smrtelném loži stal křesťanem. Augustinova osobnost byla tehdy hluboce rozpolcena. Dobro a zlo mělo v jeho životě stejné postavení. Chápal dobro, ale nevěřil, že by někdy měl tolik síly, aby mohl nad zlem zcela zvítězit. V té době přijímá nauku sekty manichejců. Toto učení je směsí mytologie, filozofie, sektářství a fantazie. Zásadní myšlenkou je dualismus dobra a zla: člověk má dvojí duši, dobrou a zlou a svět sám vznikl smíšením obojího. Princip dobra a zla je stejně mocný. Augustin toto učení po celých devět let nadšeně zastával i šířil. Matka byla zdrcena, odmítla svého syna přijmout do domu. Augustin si otevírá řečnickou školu, stává se proslulým. Měl mnoho žáků, úspěch, slušné příjmy a doma skoro manželku a syna. To však Augustinovi brzy přestalo stačit. Navíc jeho bystrý duch objevoval rozpory v jeho dosavadní víře. Nedovedl si je sám vysvětlit, a nedovedl mu je vysvětlit ani manichejský biskup Faustus z Milevi.
Augustin odplouvá za štěstím do Říma, záhy se však stěhuje až do Milána. V době Augustinova příchodu roku 384 byl Milán důležitější než Řím. Hostil téměř nepřetržitě císařský dvůr. Milánským biskupem byl tehdy Ambrož, ztělesnění církevní autority, zprostředkovatel teologického a spekulativního bohatství východního křesťanství, znamenitý řečník a kazatel. Augustin se v Miláně usadil jako učitel řečnického umění. Navenek úspěšný, uvnitř zmatený. V té době studuje spisy novoplatonika Plotina, který v Římě usiloval o nábožensko-mravní obrodu vzdělaných vrstev. Brzy se k jeho uchu dostal Ambrožův věhlas. Augustin začal pravidelně docházet na Ambrožova kázání. Zprvu v nich hledal jen řečnickou krásu, ale časem začal vnímat i obsah. Vzdělaný biskup, soužený starostmi a vyhledávaný mnoha lidmi se nemohl Augustinovi věnovat soukromě, musela mu stačit veřejná kázání. Přesto však mu stačila k tomu, aby se odvrátil od manichejismu.
Po návštěvě své matky v Miláně roku 385 propouští svou milenku, se kterou žil čtrnáct let. Tento krutý krok je stěží pochopitelný, zvláště když mu porodila syna Adeodata. Augustin v té době pomýšlel na sňatek. Byla mu vybrána nevěsta, patrně však nedosáhla zákonného věku, přesto si Augustin k sobě bere druhou milenku. Tehdy se hlouběji začítá do Bible, konkrétně do listů sv. Pavla, dopřává sluchu vyprávěním o podivuhodném životě egyptského poustevníka sv. Antonína Velikého, který zemřel v pověsti svatosti ve věku 105 let. Plodem studia byla intelektuální konverze ke křesťanství. K tomu, aby se však stal křesťanem, ještě vedla dlouhá cesta. Augustin se nemohl odhodlat k opuštění svého nemravného života. Napomohla tomu ale jedna událost, kdy za horkého červencového odpoledne zaslechne ze sousední zahrady hlas hrajících si dětí, které volaly "tolle, lege!" (vezmi a čti). To Augustin bere jako výzvu a bere spis Pavlových listů, a první místo, na které mu padl zrak znělo: Ne v hodování a opilství, ne ve smilstvu a nestydatostech, ne ve sváru a závisti. Nýbrž se oblečte v Pána Ježíše Krista a nenakládejte s tělem tak, aby to vyvolávalo žádosti! Tento zážitek pohne Augustina k tomu, aby zavřel školu, odřekl se své druhé milenky i své nevěsty. Odchází do samoty a tam dokonává své rozhodnutí.
Počátkem roku 387 se vrací do Milána a nechává se zapsat mezi čekatele křtu. Následně jej v noci z 24. na 25. duben přijímá se svým synem Adeodatem. Stal se křesťanem ve třiatřiceti letech. Za měsíc se rozhodl k návratu do vlasti. Na cestě mu umírá matka Monika. Po roce se vrací do rodného Tagaste, kde zakládá v otcovském domě první klášter spolu se svými přáteli. Tehdy mu umírá jeho sedmnáctiletý syn Adeodatus. Augustin v něho vkládal velké naděje, neboť to byl člověk na svůj věk neobvykle bystrý a vzdělaný. Tato rána se hojila v Augustinově srdci velmi dlouho. Po bouřlivém mládí již touží po klidu, ale ani to mu nebylo dopřáno. Musel řečnit, debatovat, obhajovat a utvrzovat. Pečlivě se vyhýbal místům, kde neměli biskupa, protože tehdy nebyly neobvyklé náhlé volby nástupců. Začátkem roku 391 byl pozván do Hippo v dnešním Alžírsku, kde byl biskupem stařičký Valérius. Augustin se zúčastnil biskupova kázání, domnívaje se, že ho tam nikdo nezná. V něm si biskup stěžoval na nedostatek kněží. Věřící si během kázání začali na Augustina ukazovat, pak ho zezadu chytili a vlekli k biskupovu stolci a křičeli: "Augustina knězem! Augustina knězem!" Takové způsoby nebyly v té době ničím výjimečným. Augustin se chtěl vytrhnout, ale marně a Valerius rád přijal volbu lidu. Tak byl Augustin ve svým 37 letech vysvěcen na kněze.
Ani jako kněz se nezřekl života, který vedl v Tagaste. Valerius měl pochopení pro jeho touhy a z majetku církve mu poskytl dům se zahradou, aby zde založil další komunitu. Pověřil ho však úkolem - přípravou a výchovou nových kněží. Zde prožíval Augustin šťastné chvíle. Svému společenství sepsal pravidla života (Řeholi), která sám přijal, jež upravovala život mužů věnujících se modlitbě, studiu a misijní práci. Zde také začal svá proslulá kázání, která ukončila až jeho smrt.
Roku 396 se Augustin stal biskupem a Valeriovým nástupcem. Situace tehdy zdaleka nebyla jednoduchá. Přesto ani tehdy Augustin neopouští společný život svého kláštera ani teologická bádání, píše desítky spisů. Některé jsou kratší, jiné několikasvazkové, na některých pracuje i dlouhá léta. Roku 410 byl Řím vypleněn gótskými vojsky. To byla událost, která tehdy otřásla celým světem. Soumrak jedné kultury byl nezadržitelný. Barbarská vojska vstoupila i do Afriky a roku 429 vandalové oblehli i Hippo. Během něj umírá i Augustin a to 28. srpna 430 ve věku 76 let. Zanechal po sobě celou knihovnu spisů, teologické impulsy, která byly promýšleny mnoho staletí po jeho smrti, vlastně až dodnes. A zejména způsob života kněží, na který později navázal sv. Norbert.